Na konci devadesátých let vrcholila diskuze o vhodnosti používání změkčovadel na bázi esterů kyseliny ftalové (tzv. ftalátů) v hračkách pro děti vyrobených z PVC. Zdravotní nebezpečí spojené s možností postupného uvolňování těchto látek nakonec vedlo až k zákazu šesti nejrozšířenějších a také nejvíce problematických ftalátů v hračkách a dětském zboží. I přes tento posun k větší bezpečnosti ale stále existují důvodné obavy, že kvůli velkému rozšíření PVC v dětských produktech není možnost úniku těchto látek zcela eliminována. Zakázané ftaláty byly nahrazeny jinými variantami, které jsou málo prozkoumané. Na základě současných znalostí o působení jednotlivých forem esterů kyseliny ftalové však nelze předpokládat, že by tyto nové varianty byly z hlediska zdravotní nezávadnosti výrazně lepší. Nonylfenoly jsou další skupinou látek, které se mohou v PVC potenciálně vyskytovat. Jedná se o persistentní látky, u kterých bylo prokázáno, že mohou napodobovat fungování ženského hormonu estrogenu a například u ryb mohou negativně ovlivnit produkci spermií. V PVC fungují zpravidla jako emulgátory.

Jelikož spotřebitel sám nepozná zda ta či ona hračka obsahuje nebezpečné látky, je lépe se vyhnout dětským předmětům z PVC. Tento plast je pro uživatele problematickým právě díky obsahu velkého množství aditiv, které se však během používání z PVC materiálu uvolňují a představují zdravotní riziko pro uživatele - dítě.